Na okraj nového dokumentu o rodině

ThDr. Jiří Skoblík

Papežská rada pro rodinu vydala 26. července 2000 dokument s (dosud pracovním) názvem "Rodina, manželství a fakticky existující soužití". Cílem dokumentu je zdůraznit cenu manželství oproti rostoucí oblibě faktických soužití (dále FES), která Svatý Stolec zneklidňuje. Adresátem jsou především katolíci, pak ostatní křesťané, ale i všichni lidé, oceňující manželství jako formu soužití pohlavního typu, odpovídající tradičnímu typu kulturní antropologie, jak se vyjadřuje dokument. Titul nechápu jako souřadné postavení rodiny a manželství (nebo FES), nýbrž jako postavení podřízené. Manželství i FES mohou ústit do rodiny jako cílového soužití, kterému každá z obou forem určitým způsobem slouží, podle dokumentu by však do rodiny mělo ústit pouze manželství.

Přístup k textu může být prodchnut duchem identifikace s dokumentem, kritiky, ale i polemiky. V úvahu nepřichází ani polemika, ani identifikace, zříkající se anticipování očekávatelných námitek. Za vhodný je možno považovat přístup kritický, oceňující autoritu dokumentu, jeho obsah i zdůvodnění, nepopírající však těžkosti při jeho uvádění do praxe, na které pravděpodobně upozorní polemicky naladění kometátoři, i kdyby nemínili napadnout meritum věci.

Co myslí autoři textu výrazem FES? Chápou je jako soužití pohlavního typu bez manželství. Co myslí autoři výrazem manželství? Chápou je jako heterosexuální svazek, charakateristický vzájemným odevzdáním se v smyslu udělení a zároveň přijetí práva na trvalé, výlučné, imtimní společenství života s perspektivou potomstva. Důležitější než podání definice manželství nebo FES je uvedení rozdílu mezi uvedenými formami soužití.

Obě se sice mohou vykázat společným bydlením, tendencí k stabilitě, silným emocionálním poutem jako zdrojem štěstí a spokojenosti, případně ostatními hodnotami, které jsou tradičně hledány v manželství, rozdíl je však jasný: na jedné straně je forma soužití bez závazku, na druhé se závazkem, jehož odvolání není v moci ani jedné z obou stran. Biblicky řečeno, manželství je svazek v duchu, zakotvený mimo zúčastněné strany, FES je svazek v těle, zakotvený v zúčastněných stranách, nebo ještě jinak: z hlediska příčiny proč vztah trvá, je manželství svazek transcendentní, FES imanentní.

Kulturně-historicky je přesun obliby z manželství na FES logický: ve velkých historických epochách byl řád vystřídán svobodou. Manželství odpovídá řádu, FES svobodě. Pokud ovšem má být svoboda v souladu s pravdou, jak často zdůrazňuje papež, odpovídá FES svobodě pouze domněle, protože jako forma soužití pohlavního typu neodpovídá pravdě člověka. Trpí deficitem právní dimenze, která k člověku jako sociální bytosti patří. Výroky typu „naše láska nepotřebuje cár papíru" tento deficit prozrazují.

Protože záměrem dokumentu je přispět k vědomí ceny manželství, zabývá se jeho prospěšností. Uvádí prospěch pro čtyři konzumenty manželství, kterými jsou dítě, oba partneři, jejich bližší příbuzní i celá společnost. Prospěch dítěte, plynoucí z harmonického svazku obou rodičů, je pro každého samozřejmostí. Právě tak je ku prospěchu společnosti získat za svého člena dobře vychovaného člověka. Pokud jde o prospěch partnerů, dokument soudí, že k jejich spokojenosti přispívá vědomí nerozlučitelnosti svazku, které jim poskytuje žádoucí osobní i společenskou jistotu. Zajímavá je myšlenka, že generace seniorů má snadnější přístup k rodině, založené na manželství, než k rodině, založené na FES, a to k užitku všech zúčastněných. Vedle těchto obecně lidských hodnot je pro věřícího důležitou předností manželství to, že je pečetěno svátostí jako zdrojem milostí, doprovázejících celoživotně svazek.

Má-li manželství takové přednosti, proč dosahují FES-formy ve společnosti stále více obliby? Na tuto otázku dává dokument několik odpovědí. Jde například o ekonomické důvody. Řada důchodců by ráda uzavřela manželství, ale neudělá to z obavy ze ztráty důchodu, který je pro pár nepopíratelně významný. Nejde pouze o důchodce. Svobodná matka má v našem zákonodárství lepší sociálně-ekonomické postavení než matka vdaná, proč by toho tedy některá matka nevyužila?

Jiný důvod je viděn v skepsi vůči mravnímu potenciálu dnešního člověka, pro kterého jsou závazky trvalého výlučného svazku příliš těžké. Průzkum ukázal, že většina našich lidí dává přednost sice výlučnému, avšak pouze dočasnému vztahu. K tomu přistupuje obliba manželství na zkoušku, která se ovšem může značně protáhnout.

Nelze smlčet důvody právní. Nejeden katolický pár nebo pár s jedním katolíkem by rád uzavřel sňatek v kostele, brání mu v tom však kanonické právo. Časté jsou případy rozvedených, kteří uzavřeli nové, pouze civilní manželství.

Poslední důvod pro upřednostnění FES vůči manželství vidí dokument v tzv. gender ideologii. Zatímco výraz sex vyjadřuje biologickou stránku mužství nebo ženství, vyjadřuje anglický výraz gender (česky „rod") stránku sociálně-psychologickou. Vše co se týká muže nebo ženy, se zařazuje pod pojem „gender", proto má neobyčejně bohatý obsah. Patří sem právě tak zájem o postavení mužského pážete na královském dvoře ve vrcholném středověku jako existenční možnosti svobodné matky v dnešním New Yorku. (Není bez zajímavosti, že pražská gender knihovna je údajně nejbohatší na celém světě).

Pro uvažovaný problém je důležité, že gender ideologie vidí v různých formách soužití pohlavního typu výraz kultury, tedy čehosi proměnlivého. V roce 1967 prohlásil anglický sociolog Harald Garfinkl, že genitálie jsou pouhým plodem kultury. Aktuální problém našeho zákonodárství, registrované partnerství gayů a lesbiček, by v duchu gender ideologie získal hodnotu a oprávněnost, kdyby společnost dosáhla potřebného kulturního stupně. Pro tzv. přirozené právo není místa. Právě v něm by byla spatřována ideologie. Jak je patrné, tento důvod pro FES není zaviněn nouzí, ať už mravní, právní nebo ekonomickou, nýbrž představuje hrdý, akcentovaný program.

K obavě dokumentu, že právo by mohlo klást FES na podobnou rovinu jako manželství nebo ho dokonce s manželstvím zrovnoprávnit, možno připomenout ujištění českého sexuologa Jaroslava Zvěřiny, že pojem manželství zůstává vyhražen heterosexuálnímu svazku s reprodukční perspektivou. Gender ideologie, její zisky a ztráty jsou dobře patrné na střídání biologické a sociálně-psychologické etiologie poruchy pohlavní identity. Pro kulturně podmíněný výklad této poruchy byla důležitá šedesátá a sedmdesátá léta, v současnosti se zájem přesouvá na biologické pole.

Na začátku jsem se přimlouval za to, aby byl přístup k novému dokumentu prodchnut duchem kritiky, anticipující odhadnutelné námitky. Taková námitka by se mohla ozvat vlivem sociálně-sexuálního výzkumu, podle kterého celoživotní monogamie neodpovídá založení člověka. Jestliže to církev ví, a to nemůže vzhledem k své obrovské pastorační zkušenosti nevědět, soudí námitka, je nerozumné, když to oficiálně popírá.

Pro FES mluví také všeobecný pokles zájmu o veřejné formy rodinných oslav, jak je vidět nejen na svatbách, ale i pohřbech, kde stoupá obliba uložení těla bez rozloučení. V duchu dialogu žádá dokument zastánce manželství, aby projevovali lidem, praktikujícím nějakou formu FES, porozumění nebo i soucit.

Dokument se přirozeně rozhlíží po lécích proti současnému nepříznivému stavu a vidí je v rodinné katechezi, změně mediální kultury a zodpovědné tvorbě legislativy. Pro rodinnou katechezi je důležitý především osobní přiklad, ale také slovo adresované dětem; televizní programy, nabízené v našich kanálech, zejména komerčních, sotva podporují v divácích obdiv vůči manželství, které by dojímalo svou trvalostí, věrností a spořádaností. (Potřebný prostor by u nás nabízel v současnosti nejspíš pouze Č2?) Kdyby katolický poslanec, ovlivněný veřejným míněním nebo pragmatickou úvahou v politické hře podceňoval úsilí při tvorbě a prosazování zákonů na podporu manželství v neprospěch různých typů FES, jednal by nesprávně, protože zákon, jak zdůrazňuje text, má nepopíratelný pedagogický účin (jak je dobře patrné na potratovém zákonu z roku 1986).

Dokument se neobrací pouze na křesťany, ale na všechny lidi, oceňující manželství jako výchozí formu rodinného života, jak už bylo řečeno. Proto se odvolává na zdravý lidský rozum, společný věřícím i nevěřícím. Na jedné straně žádá o to, aby byl všemi lidmi nově oceněn mravní rozum, naslouchající zákonu v srdci člověka, na druhé straně však říká, že tento rozum je oslaben hříchem, takže potřebuje oporu v podobě Písma, tradice a magisteria. Vnucuje se tedy otázka: má smysl vyzývat k mobilizaci mravního rozumu nevěřící lidi, jestliže pro ně trojice uvedených náboženských opor nic neznamená?

Dnešní člověk si vysoce cení své svobody. Ví, že hlavní zdroj jejího ohrožení by přicházel, jak ukázala televizní stávka, od státu. Uváží-li se v určitých kruzích jednak nadšená obrana svobody, jednak nadšené probojování FES jménem téže svobody, je velmi zajímavé varování dokumentu, podle kterého rodina, oslabená tím, že nespočívá na manželských základech, umožňuje státu intervenci do soukromé sféry, kterou by si jistě zastánci svobody nepřáli. Tím je vysloven určitý paradox liberalizmu.

Každý, kdo se zamýšlí s rozpaky nad dnešní situací instituce manželství a nárůstem zájmu o  FES, sice list Papežské rady pro rodinu uvítá, je si však vědom toho, že mezi manželstvím, jak je dnes žito se samozřejmou pojistkou rozvodu (katolické kruhy nevyjímaje) a FES vlastně není žádný rozdíl. Možností rozvodu je manželství, realizované heterosexuálním párem, a FES prakticky totéž, totiž vztahem, který skončí, až se zúčastnění lidé pro to rozhodnou.

Dokument sice kritizuje FES, hlavní útok je však nepřímo veden proti rozvodu jako podstatnému škůdci manželství. S tím jsou ovšem spojeny pro církev velké, přímo neřešitelné problémy. V SZ existovala právní úprava zápudného lístku jako jistá analogie našeho rozvodu. Zápudný lístekkritizuje evangelium jako ústupek tvrdému srdci. Měkké srdce, abychom zůstali u obrazu, zápudný lístek nepotřebuje, rozvod by se pro ně nestal zakázanou věcí, ale absurditou. Předkládá-li církev snoubencům program nerozlučitelného manželství, není schopna zjistit, zda mají měkká srdce a zajistit jejich trvání, ale právě taková srdce dávají výroku „co Bůh spojil, člověk nerozlučuj", smysl. Evangelium sice přímo neříká židovským manželům, zapuzujícím své manželky, čiňte pokání a změňte smýšlení, abyste uskutečnili záměnu svého srdce, ale tato výzva je zcela v jeho duchu, nejen pro Izraelity, ale i pro katolíky. I  když má předložený dokument nepochybně právní akcent, rozhodující je jeho mravní podklad, ke kterému musí všichni, každý svým způsobem, nějak přispět. Vždyť rodinná katecheze, adresovaná dětem, jak se o tom zmiňuje dokument, není o nic důležitější než rodinná katecheze, adresovaná celé společnosti v smyslu věty ze Skutků apoštolů: pohleďte, jak se milují.

Na začátek stránky Na seznam komentářů Na úvodní stránku

© ThDr. Jiří Skoblík přednáší morálku na Katolické teologické fakultě UK Praha
Aktualizace 25.2.2001 VS
Tato strana je archivovane spolecne se starou verzi webu www.fatym.com (nova verze od roku 2007 je zde) a je umistena na serverech A.M.I.M.S. Na serverech A.M.I.M.S jsou dale hostovany Internetova televize TV-MIS.cz, TV-MIS.com, Casopis Milujte se!, on-line internetove prehravace JukeBox TV-MIS.cz (hudebni) a TemaBox TV-MIS.cz, virualni pout do Svato zeme a na Sinaj - svata-zeme.tv-mis.cz, weby poute.eu, ps.oblati.cz a rada dalsich projektu.